Víc komentářů = Víc FF ;)

Oběhlo to facebook, tak jsem s tím přišla i já :) :DD PTEJTE SE ;)

Together forever?-33.kapitola

27. června 2012 v 21:20 | Lejla |  Together forever?

Together forever?


33. kapitola
http://cache2.allpostersimages.com/p/LRG/61/6186/8N91100Z/plakaty/one-direction-bench.jpg

Doma jsem si lehla na postel. Přitiskla jsem si polštář ke hrudi a přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem, jak to mám říct mamce a Harrymu. A ostatním klukům. Nevěděla jsem, jak bych to měla udělat.
V tom někdo zaťukal na dveře. Ležela jsem zády ke dveřím. Otočila jsem hlavu, abych se podívala, kdo ťuká, a řekla jsem: "Je otevřeno. Pojď dál."

Do dveří vešla mamka. Otočila jsem se celá.
"Ahoj zlato,"pozdravila mě a sedla si na postel vedle mě.
"Ahoj,"odpověděla jsem jí.
"Jsi v pořádku?"ptala se a usmála se na mě.
Kývla jsem. Mamka se na mě usmívala a hladila mě po zádech.
"Zlatíčko, vím, že to pro tebe musí být těžké. Ale nemusíš se bát,"řekla a její oči a ruka sklouzla na moje břicho.
Koukla jsem se na její ruku. Ona o tom ví? Jak je to možné?
Všimla se mého pohledu a usmála se ještě víc.
"Mamka Christine mi volala. Už to vím. Nemusíš se bát, zlato, moc ti to přeju a pomůžu ti,"dala mi pusu na čelo a objala mě.
Koukala jsem na ní s údivem. Opravdu jsem nečekala tuhle reakci. Myslela jsem, že aspoň trochu bude naštvaná. Nebyla ani trochu. Měla pro mě pochopení.
"Děkuju,"usmála jsem se.
"To je samozřejmost Len. A Harry to už ví?"
Zavrtěla jsem hlavou. Harry byl ten "problém". Bála jsem se, jak to vezme. Nevěděla jsem, jak mu to říct. Měla jsem z toho špatný pocit.
"Neboj se, vezme to dobře. Měla bys mu to říct teď,"řekla a mrkla na mě.
Jak to dořekla, vstala a odešla. Koukala jsem se na ni, co to dělá. Odešla. Prostě jen tak odešla a nic neřekla. Jak to myslela teď? Jak teď?
Po chvilce mi to ale došlo. A to v ten moment když Harry vešel do mého pokoje.
"Ahoj, lásko,"řekl a políbil mě krásným něžným a dlouhým polibkem na rty.
"Ahoj,"usmála jsem se.
Byla jsem tak moc ráda, že je tu semnou a že můžu někomu sklouznout do náruče. Harry mě hladil po vlasech. Cítila jsem bezpečí.
"Tak jak se máš?"zeptal se.
Vysmekla jsem se mu z obětí a normálně jsem se posadila. Koukla jsem se na něj.
"Hele Harry, potřebuju s tebou mluvit,"koukla jsem se do země.
"Děje se něco?"
"No, víš. Není to pro mě moc lehký, protože nevím, jak to vezmeš,"podrbala jsem se.
"Řekni mi to,"políbil mě a zvedl mi prstem hlavu.
Moc krásně se na mě usmál. Cítila jsem jistotu. Nadechla jsem se a začala jsem mluvit.
"Harry, nechci, aby ses na mě naštval, nebo mě nějak zranil nebo něco. To jediný od tebe nechci. Víš, jak jsme před tím 1 týdnem a něco byli na chatě? Jak jsme šli večír spát a…,"zasmála jsem se.
Harry se pousmál: "To si pamatuju, proč mi to ale říkáš?"
"No, tak tam, v tu chvíli, ani nevím, jak se to stalo, když mám prášky…,"Harry mě přerušil.
"Jaký prášky? O čem to mluvíš?"
"No prostě jsem si asi jeden nevzala. Myslím antikoncepci. A tak se stalo,"nadechla jsem se.
Harry na mě udiveně koukal. Chytla jsem se za břicho a podívala jsem se na něj.
"Jsem těhotná, Harry,"řekla jsem klidným hlasem.
Kouknul se na mě hodně zvláštním výrazem. Byl vyděšený a zaskočený. Bála jsem se, co přijde. Vůbec jsem netušila, co tenhle pohled znamená.
"Jsi zklamaný?"zeptala jsem se.
Kouknul se na mě udiveným pohledem.
"Leany, myslíš to vážně? Ty si vážně myslíš, že po tomhle všem…,"říkal s udiveným pohledem.
Bála jsem se, co řekne. Vnímala jsem pečlivě každé jeho slovo.
"…co jsme spolu prožili, bych mohl být zklamaný? Leany, já tě moc miluju. Tebe i toho prcka,"podíval se mi na břicho a pohladil ho.
Uklidnila jsem se. V hlavě jsem si srovnala, co vlastně teď Harry řekl. Začaly se mi kutálet slzy po obličeji. Byla jsem tak moc šťastná a dojatá.
"Taky tě miluju, Harry. My, tě milujeme,"skočila jsem mu kolem krku a políbila jsem ho.
"Ty ses vážně bála, že bych tě mohl nechat?"řekl trochu zklamaně.
"Vlastně jo. Bála jsem se. Nechtěla jsem tě ranit. Bála jsem se tvojí reakce,"přiznala jsem.
"Tak vidíš, neměla ses proč bát,"usmál se.
Pohladil mě po tváři.
"Jak dlouho už vlastně jsi těhotná?"ptal se.
"No asi týden. Týden a pár dní."
"Víš co? Měli bychom to říct ostatním,"řekl nadšeně Harry a stoupnul si na zem.
"No já nevím, takhle hned jim to říkat. To není moc dobrý nápad,"cukala jsem.
Vážně jsem nechtěla, aby si to nějak špatně vzali. Louis už to ví, ale co ostatní? Co Zayn, Liam a Niall? Docela se jejich reakce bojím.
"Ale prd, musíme jim to říct, spíš by byli naštvaní, kdybychom jim to neřekli teď. Pojď, vstávej,"usmál se a natáhnul ruku směrem ke mně.
Usmála jsem se a chytla ho za ruku. Pomohl mě vstát.
"Víš co, máš pravdu,"řekla jsem a chytla ho za ruku.
Naše prsty se propletli a my jsme vyšly ven. Mamce jsem řekla, kam jdeme a ta jen souhlasila. Vydali jsme se na cestu ke klukům domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týnka ت Týnka ت | Web | 28. června 2012 v 12:56 | Reagovat

Ňuuu Krásný :)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama